Sinharaja Forest

Poslední rozsáhlá plocha neporušeného nížinného pralesa na Srí Lance, Sinharaja, je jeden z přírodních divů ostrova a pokladnice přírody mezinárodního významu, jak dokládají její zařazení na Seznamu světového dědictví UNESCO od roku 1989. Vyskytuje se zde neuvěřitelných 830 endemických druhů rostlin a zvířat, nesčetné druhy ptáků, ještěrek a hmyzu, a dokonce nejméně šedesát procent stromů v rezervaci jsou endemity.

Sinharaja se táhne skoro třicet kilometrů napříč vlhkým pásmem při jihovýchodním okraji hornatiny, v podobě zvlněné krajiny s údolími a kopci, jejichž výška se pohybuje od 300 do 1170 metrů. Od severu na jih je rezervace ohraničena dvěma velkými řekami, Kalu Gangou a Gin Gangou, které si mezi stromy prorážejí cestu jako dramatický tok s četnými vodopády. V nejstarší části deštného pralesa se nacházejí husté porosty vysokánských stromů opletených fantastickou skrumáží kapradin a lián. Koruny nejvyšších velikánů dosahují výšky 45 metrů. Sinharaja přijme až pět metrů dešťových srážek ročně.

Nejznámějším savcem rezervace je opice hulman rudolící, také tu můžete narazit na několik druhů veverek, jako například veverku bělohrdlou nebo poletuchu a promyky. K vzácným obyvatelům rezervace patří také levharti, kočka cejlonská, kočka rybářská a cibetky. Žije zde i bohatá populace plazů – 21 ze 45 endemických druhů na Srí Lance, například různí vzácní hadi a žáby. Také ptačí populace patří k nejbohatším na Srí Lance: vyskytuje se zde 21 z 26 endemických druhů v zemi. Bohužel hustý pralesní porost a fakt, že ptáci žijí vysoko v korunách stromů, znamená, že pozorovat je je mít dost trpělivosti. Méně vítaným obyvatelem pralesa jsou pijavice, které se v hojném počtu vyskytují hlavně po dešti.