Pevnost Sigiriya leží v srdci Srí Lanky a je považována za největší div tohoto ostrova. Jde o granitový monolit, který se tyčí dvě stě metrů nad okolní džunglí. Na jeho úpatí stála kdysi gigantická brána ve tvaru lva, z níž se zachovaly jen dvě impozantní tlapy s drápy. Sigiriya byla v 5. století po krátký čas královským sídlem. Na vrcholu stál impozantní palác, dole se rozprostíraly rozsáhlé zahrady a vodní nádrže. Od okolní džungle byl celý komplex oddělen mohutnými hradbami. O tom, jak a proč tato nedobytná pevnost vznikla, vypráví stará legenda.

Jeden z dávných sinhálských králů, který se jmenoval Dhatusena (nebo Dathusena), měl dva syny. Jednoho s ošklivou avšak dobrosrdečnou královnou a druhého s krásnou služkou, která právě nevynikala dobrými vlastnostmi. Synové podědili vzhled i povahu po svých matkách. Kasyapa, zvrhlý syn krásné služky, nechal jednou otce zaživa zazdít, aby se zmocnil království. Za to mu Moggallana, ušlechtilý syn královny a právoplatný následník trůnu, přísahal pomstu. Uprchnul do sousední Indie a tam se dlouho pečlivě připravoval na vítězné tažení proti vrahovi svého otce.

Pro Kasaypu se stal kvůli odporu poddaných život v hlavním městě nebezpečným. Také měl velké obavy s invaze svého bratra do země. Věděl, že shromažďuje v Indii obrovskou armádu. Vybral si proto pro své nové sídlo vrchol nejstrmější a nejvyšší skály, kterou našel uprostřed džungle. Zde si vybudoval zámek, jehož věže se téměř dotýkaly nebe, přístupný jen po do skály vytesaných úzkých schodištích a visutých lávkách nad propastí. Nejdřív však musel vyhnat mnichy, kteří tady předtím měli poustevnu.

Když roku 496 přitáhl Moggallana se svou obrovskou armádou na ostrov, aby se pomstil, dostaly události nečekaný spád. Kasyapa svého nevlastního bratra podcenil a místo aby zůstal v bezpečí své pevnosti, pokusil se o protiútok. Vojska se střetla v tvrdém boji, který dlouho neměl vítěze. K osudovému zvratu v bitvě došlo až poté, co žíznivý slon nesoucí krále Kasyapu vypověděl svému pánu poslušnost a rozběhl se k vodní nádrži, kterou zahlédl opodál. V domnění, že velitel prchá, reagovalo na tuto událost královské vojsko bezhlavým útěkem. Když to Kasyapa uviděl, prořízl si hrdlo, aby nepadl do zajetí.

Nový král Moggallan se odstěhoval zpět do starobylé Anuradhapury a Sirgiriya zůstala opuštěná. Paláce se pomalu rozpadly a pěstěné zahrady zpustly. Obyvatelé ostrova dokonce během staletí i zapomněli, kde pevnost leží a znovu ji objevili až britští důstojníci v 19. století. Následný archeologický průzkum odhalil, že stará legenda o založení pevnosti není zcela pravdivá, neboť s budováním paláců zde započal již král Dathusena, otec proradného Kasyapy. Dnes je Sirgiriya památkou chráněnou UNESCO. Patnáct století hlodal však na tomto místě zub času, takže má daleko do své původní nádhery. Monzunové lijáky, eroze a zemětřesení zničily téměř všechny stavby, které tu kdysi ve své domýšlivosti vybudoval Kasyapa. Zbyly z nich pouze trosky, napůl pohlcené džunglí.

Jen jakýmsi zázrakem se vysoko ve skalní stěně zachoval soubor nádherných barevných fresek. Jsou na nich namalovány spanilé krásky s ovocem a květinami v rukou. Mají bujná poprsí, na rtech záhadný úsměv a podmanivé oči. Portréty ukazují pokaždé jen postavu od pasu nahoru. Spodní polovina těla je zahalena mraky, ze kterých někdy vycházejí blesky. Z dálky to vypadá, že jsou dívky nahé, teprve při bližším pohledu je vidět, že jejich těla zakrývá slabounký závoj. Každý detail ukazuje na velký umělecký cit. Barvy jsou dokonale sladěné a stále velmi živé. Svůdné ženy, vyobrazené vždy ve dvojicích, mají tmavou i světlou pleť. Jedná se o jediné staré malby na celé Srí Lance, které nemají tradiční náboženský motiv.

Původně byla stejnými malbami pokryta celá skalní pevnost. Odhaduje se, že tato obrovská přírodní galerie obsahovala na pět stovek portrétů! Všechny však časem smyl déšť spolu s alabastrově bílou vápencovou omítkou, na které byly namalovány. Zachránilo se pouhých dvacet dva maleb, jenž kryl skalní převis. Bohužel většinu z nich těžce poškodili vandalové v roce 1967. Proto je dnes zbylým obrazům věnována maximální péče. Před sluncem je kryje na skalní stěně zavěšený plátěný přístřešek a neustále střeží policejní hlídka. Pro turisty platí na tomto místě přísný zákaz používat při focení blesk.

Dodnes nikdo uspokojivě nevysvětlil, co fresky ve skutečnosti představují. Místní průvodci tvrdí, že to mohou být dvorní dámy či konkubíny krále Kasyapa, které nesou obětiny do chrámů v palácových zahradách. Ale proč byly zobrazeny na strmé skále desítky metrů nad zemí, kde je nemohl nikdo vidět? Je téměř jisté, že tyto okouzlující fresky nebyly vůbec určeny pro oči obyčejných smrtelníků. Malby nejspíš souvisí s královou touhou dosáhnout titulu čakravartina, vládce vesmíru. Jeho sídlo se mělo proto svou nádherou vyrovnat příbytkům bohů na mýtické hoře Méru, k nimž patří bájné apsary, nebeské víly.