Polonnaruwa

Polonnaruwa je město ve střední části Srí Lanky a tvoří jeden z vrcholů kulturního trojúhelníku (další dvě města, tvořící vrcholy kulturního trojúhelníku, jsou Anuradhapura a Kandy). Stejně jako ostatní dvě města, i Polonnaruwa byla svého času nejdůležitějším městem ostrova a zachovalo se zde mnoho památek, které jsou natolik významné, že Polonnaruva byla zařazena na Seznam světového dědictví UNESCO. Ačkoliv Polonnaruwa bývá spolu s Anuradhapurou často řazena do společné škatulky s názvem „starověká města“, není toto označení přesné. Polonnaruwa je totiž daleko mladší než Anuradhapura a její dějiny začínají až v 11. století našeho letopočtu, tedy ve středověku. V 11. století totiž sinhálský král Vidžajabáhu I. (vládnul v letech 1055–1110) opustil Anuradhapuru, která čelila častým invazím z jihu indického subkontinentu, a vybudoval v roce 1070 n.l. nové hlavní město, Polonnaruwu. Mocenského vrcholu dosáhlo království Polonnaruwa ve století následujícím. Synovec zakladatele, král Parákramabáhu I. (vládnul asi v letech 1153 – 1186) nejen vyhnal indické Čóly, kteří předtím vtrhli na Srí Lanku, z ostrova, ale přenesl boje na indické území a podniknul dokonce i nájezd proti Barmě.

Parákramabáhu I. byl nejen velký válečník, ale rovněž velký stavitel, který nechal v Polonnaruwě postavit spoustu nádherných staveb, parků a vodních nádrží. Moc Polonnaruwy ale po tomto svém vrcholu opět postupně pohasla. Následovaly další invaze z Indie. Za slabých vládců také docházelo k chátrání umělých nádrží a zavlažovacích nádrží a v okolí města se rozšířila malárie. Nakonec byla Polonnaruwa, stejně jako předtím Anuradhapura, opuštěna a její trosky během několika desetiletí pohltila džungle. Polonnaruwa tak byla hlavním městem ostrova necelých 250 let (do roku 1215).

Co musíte navštívit:

Royal Palace Group (skupina královských paláců), postavená králem Parákramabáhu I.. V centru tohoto komplexu leží pozůstatky královského paláce. Původně měl tento palác sedm poschodí a tisíc pokojů. Zachovaly se pozůstatky tří pater (ostatní patra byla patrně ze dřeva). Na východ od královského paláce leží pozůstatky Sněmovní síně, kde král uděloval slyšení svým ministrům a úředníkům. Zachovala se impozantní plošina s reliéfy trpaslíků, lvů a dovádějících slonů. Mohutné schody zdobí balustrády a dvojice krásných “měsíčních kamenů” a nahoře jsou dva lvi, kteří jsou považováni za symboly sinhálských panovníků středověké Srí Lanky. Kousek na severovýchod odtud leží královská lázeň(Kumara Pokuna), mající nebvyklý geometrický tvar )čtverec kombinovaný s křížem) a napájená dvěma hubicemi.

Quadrangle leží na sever od královského paláce leží zdí obehnaná terasa o několika úrovních a o rozloze 35 ha, zvaná Dalada Malugawa (terasa zubu), protože ve zde se nacházejících svatyních byl uložen Buddhův zub v dobách, kdy byla Polonnaruwa hlavním městem. Centrem tohoto komplexu je kruhová budova Vatadage, postavená za krále Parakramabahua I. Velikého a zřejmě podstatně přestavěná za krále Nissankamally Chvástavého (1187 – 1196). Ani zde se dřevěná konstrukce střechy s cihlovými taškami nezachovala. Stavba sloužila jako relikviář a je zdobena v nebývalé míře reliéfy, sochami a plastikami. Čtyři schodiště spolu soupeří o nejkrásnější výzdobu. Naproti Vadatage stojí pozůstatky stavby zvané Hatadage, kterou postavil Nissankamalla, se také nazývá chrám Buddhova zubu, jelikož zde určitý čas přebývala posvátná relikvie. Vedle Hatadage stojí jedna z nejstarších staveb ve městě Atadage, kterou vybudoval Vidžajábahu pro posvátnou Buddhovu relikvii. Vpravo od vchodu najdete Gal Pota “Kamenou knihu”. Jedná se o ohromný žulový balvan, asi devět metrů dlouhý, který je hustě popsán chvalozpěvy na činy krále Nissankamally. Ohromný kámen váží 25 tun a byl sem přivezen z Mihintale vzdáleného 90 kilometrů. Vedle Gal Poty stojí podivná stavba zvaná Samathal Prasada “Sedmipatrový chrám”. Chrám připomíná tvarem zikkurat a nemá na Srí Lance obdoby. Pravděpodobně je dílem kambodžských řemeslníků a byla postavena pro kambodžské vojáky, kteří bojovali na straně sinhálských vojsk. V jihozápadním rohu stojí jedna z najstarších a zároveň nejméně poškozených staveb, která se jmenuje Thuparama a jedná se o velkou a zachovalou gedige (svatyně se sochami), která pravděpodobně pochází z doby krále Vidžajábahua I. Ve svatyni se nachází několik sedících a stojících soch Buddhů z krystalického vápence, kteří se při nasvícení magicky třpytí.

Gal Vihara představuje vrchol sochařského a kamenického umění na Srí Lance, někdy také zvaná Kalugal Vihara (“Svatyně z černého kamene”). Svatyně byla vybudována za vlády Parákramabáhu I. Velikého (1153 – 1186). Čtyři sochy Buddhy jsou tu vytesány z jediného kusu skály. Král k tomu mnichům přidal i do skály vytesaná poučení, jak se mají chovat. Socha velkého sedícího Buddhy v pozici dhjání mudra (“meditační pozice”) je na Srí Lance ojedinělá díky zdobenému pozadí. Vidíme tu oblouk napodobující klenby svatyně v indickém Sándží a několik malých Buddhů, shlížejících na zem. Indický vliv je tu nepopiratelný. Malý sedící Buddha je ukryt ve skalním výklenku, navíc dnes chráněn drátěným pletivem a sklem. Kdysi byly i ostatní sochy ukryty v oddělených svatyních z trámů a cihel. Stopy po ukotvení trámů jsou kolem soch dodnes patrné. Ze sedmimetrové sochy stojícího Buddhy byli odborníci natolik v rozpacích, že se dlouho domnívali, že se ani nejedná o Buddhu, ale o jeho učedníka Anandu, který tu truchlí nad umírajícím Buddhou. Socha totiž se svými zkříženými pažemi neodpovídá buddhistické ikonografii a její ztrápený výraz také neodpovídá tomu, jak by se měl Buddha tvářit. V současnosti se ale i odborníci přiklánějí k tomu, že jde o stojícího Buddhu. Nejznámější z těchto soch je čtrnáctimetrový ležící Buddha s povzneseným výrazem ve tváři.