Srí Lanka patří k zemím s nejdelší historií a ostrov vzkvétal již ve starověku. Původními obyvateli Cejlonu (jak tento ostrov později nazvali evropští kolonizátoři – Portugalci, Holanďané a Britové) byli Veddové. Ti zde pravděpodobně žili už v době kamenné a dodnes žije v odlehlých pralesních částech ostrova několik set až několik tisíc jedinců tohoto starobylého etnika.

Podle sinhálských legend osídlili Sinhálci, tedy dnes většinové etnikum na Srí Lance, tento ostrov 6.-5. století před naším letopočtem. Tehdy připlul ze severní Indie Vidžája, syn severoindického krále, se 700 muži. Usídlili se nedaleko dnešní Anuradhapury a založili zde první sinhálské království. Později byla založena na ostrově i další sinhálská království, Anuradhapura však byla nejmocnější z nich. Ve 3. století př.n.l. přijali Sinhálci buddhismus, který vyznávají dodnes. Nové náboženství prý přinesli na Srí Lanku sourozenci Mahinda a Šangamíta, děti indického buddhistického císaře Ašóky. Šangamíta navíc přivezla na ostrov výhonek posvátné smokvoně (Ficus religiosa), pod kterou Buddha dosáhnul osvícení. Tato smokvoň roste v Anuradhapuře dodnes a je náležitě uctívána. Později posílila vliv buddhismu posvátná relikvie – Buddhův zub, který je dnes uložen ve městě Kandy, původně však byl umístěn v Anuradhapuře.

V 10. stol. n.l. králové Srí Lanky přesídlili do Polonnaruwy a ještě o několik století později do Kandy. Na počátku 16. stol. zavítali na ostrov první kolonizátoři – Portugalci. Ti zemi nazývali Ceilao. Podařilo se jim osídlit pouze pobřežní oblasti, stejně tak jako těm následujícím – Holanďanům. Celý ostrov ovládli až v roce 1815 Britové, ostrov přejmenovali na Ceylon a zničené kávové plantáže nahradili čajovníkovými. Vývozním artiklem Srí Lanky je dodnes cejlonský čaj. Po II. světové válce získala země nezávislost, v roce 1972 byl přijat původní název ostrova Lanka společně se slovem Srí, což v sinhálštině znamená „nadějný“ nebo také „zářivý“.